Peťo, v Račicích v tomto týdnu proběhl společný meziklubový kemp, na kterém ses organizačně výrazně spolupodílel -  jak jej hodnotíš?

Já jej hodnotím velice kladně a OHROMNĚ. Bylo to úžasné, bylo to fajn, trenéři byli fajn, kluby byly fajn, děcka byly fajn, já za sebe říkám, bylo to úplně báječné.

Je to už třetí ročník - jak vlastně vznikla myšlenka uspořádat společné soustředění?

Myšlenka se mi honila hlavou dlouho, hodně dlouho. Trvalo dlouho, než jsem to vymyslel. Pak jsem oslovil Karla Zadáka, z toho jsem měl opravdu strach, že mě pošle do patřičných míst, jako konkurenční klub, ale přijal to moc hezky a když si vzpomenu, jak jsem mu tenkrát zavolal a říkám mu: „Dobrý den, pane Zadáku, Petr Bludský z Titan Trilif, udělal byste se mnou kemp?” Karel to přijal velice dobře a jsme kamarádi a děláme to dodnes se všemi těmi kluby, které tam byly i letos. 

Super! Máš nějaký silný zážitek z letošního ročníku?

Silný zážitek….? Ano! Spálenou rychlovarnou konvici od rýže .

Od rýže?

Ano, na pokoji 225. :D   Někdo si tam ohříval rýži v rychlovarné konvici a  spálil to a na spodu zůstala ta rýže a těstoviny  :D

Kemp je zakončen závodem Českého poháru, jak hodnotíš letošní organizaci, je možné závod v příštích ročnících ještě někam posunout?

Já jsem za tento závod strašně rád, protože jsme ho letos zase posunuli dál,  měli jsme živé vstupy na sociální sítě, byli tam skvělí fotografové. Poučili jsme se z chyb posledních ročníků, byly na plavání a v depu,   to jsme vychytali. Mám radost, že tam byl Martin Vinař a kluci z podcastu Triatlonová kavárna, tak závod dostal  zase jiný  nádech. Musím říct, že všichni pořadatelé byli fajn a hlavně jsme měli ohromné holky na paddleboardech, které budeme chtít i příští rok, protože ty byly úžasné, navzdory tomu, že počasí bylo jaro-léto-podzim-zima, ale zvládli jsme to všichni úplně excelentně. Já mám ten závod opravdu moc rád i proto, že večer sedíme všichni pořadatelé pod naším pořadatelským  stanem, vykládáme si tam, pijeme tam limonády, pivo, víno, hrajeme tam na kytary, i když letos kytary nebyly, ale ta parta je tam úplně super, drží se tam taková rodinná atmosféra. Takže celkově hodnotím závod úplně kladně, zase jsme se posunuli o příčku dál a samozřejmě to chceme pro příští rok vylepšit a vyšperkovat – budeme tam mít obrazovky s online výsledky, které budou vidět hned v cíli, taky obrazovky s našimi partnery a sponzory, prostě chceme to zase ještě posunout k lepšímu. 

Co podle tebe dělá závod „dobrým závodem“, kam se lidi rádi vrací?

Servis.

A co tě na pořádání závodů nejvíc baví a co je naopak nejtěžší?

Nejvíc mě baví ta opravdová radost děcek, vlastně radost všech závodníků, od malých až po seniory, prostě když se jim i nám ten závod povede. Co je na tom těžké?  Usměrnit některé ambiciózní rodiče, trenéry  a závodníky, kteří když je nějaký problém nebo se na něco málo zapomene, tak se to takovým lidem těžko vysvětluje. A musím říct, že se to stává výjimečně, spíš u těch, co dojíždí na pětistém místě, ty jsou nejvíc agresivní :D

Jak důležitá je podle tebe komunita a dobrovolníci kolem závodů? 

Hodně! Bez nich by to nešlo. Bez dobrovolníků, bez triatlonové komunity by ten závod ani nebyl, to by vůbec nešlo dělat.

Je veřejným tajemstvím, že trénuješ pod vedením Lukáše Vrobla.  Jaké jsou tvé závodní ambice na příští sezonu?

Neskončit ve štafetě jako poslední! :D

Občas se zúčastníš závodů ve štafetě - Máš nějaký svůj předzávodní rituál?

Nemám právě že žádný. Všechno neguju a taky ta příprava je malá, chodím indiána a hlavně neplavu, což mi teď bylo důrazně vytknuto naším koučem, že kdybych plaval aspoň těch 15minut denně, jak mi psal, tak bych to nezaplaval za 9 minut ale za 6.

Jak vnímáš českou triatlonovou scénu a její vývoj v posledních letech? Kdybys měl možnost triatlon v Česku nějak zásadně posunout, co by to bylo?

Hmm, no ani ne kladně, ani ne záporně. Je to dva roky, co triatlonová asociace vůbec něco začaladělat v propagaci krátkých tratí. Za  mně je hrozně špatně, že se tady propagují jenom ironmany a extrém triatlony a nikdo nevnímá supersprintový a olympijský triatlon. Při tom supersprinty a krátké triatlony jsou dívatelné, rychlé a kvalitní, protože dneska závodníci na krátkých tratích musí umět dobře plavat, dobře jezdit na kole a musí i dobře běhat. Málo se to propaguje, myslím si, že by se to mělo propagovat rozhodně víc a Česká triatlonová asociace by s tím měla něco dělat. A je asi i na nás, abychom triatlon přiblížili lidem, ukázali, že je triatlon krásný a dívatelný sport, udělali kolem toho ten humbuk, což bude těžké.  Samozřejmě je to těžké pro pořadatele, protože je to o penězích , všechno stojí peníze. 

Jsi nejen organizátor, ale i kulinář – co nejraději vaříš, když máš čas?

Krupici pro děcka na kempech. A míchané vajíčka :D

Jak kombinuješ lásku k jídlu se „věčným dietářstvím“? Funguje to, nebo se to spíš pere?

Nééé, tak to se přiznám, že to se pere. Věčně se to pere, o tom bych mohl napsat knihu jak to nedělat. Miluju sladké jídlo a mám s tím fakt problém. :D 

Je něco, co bys nikdy nesnědl, i kdyby to bylo „superfood“?

Rajče!

Kdybys mohl vymyslet ideální menu pro triatlonistu po závodě, co by na něm bylo?

Buchtičky s krémem od Petra Hajného, karamelové vejce od Honzy Punčocháře a žebra Maxima. 

A nakonec: Jakého největšího úspěchu by musel klub Titan Trilife dosáhnout, aby ses nechal ostříhat dvorním  klubovým kadeřníkem Víťou dohola?

Vyhrát český pohár jak na krátkém tak na dlouhém triatlonu dohromady! 

Peťo, díky za rozhovor a ať se daří!